Článek se kritickým a provokativním způsobem zamýšlí nad neuspokojivou situací v oblasti akademického studia náboženství, jejíž příčiny spatřuje především v izolovanosti a roztříštěnosti dosavadních badatelských snah. Kritickému pohledu je vystavena rovněž kognitivní věda o náboženství, která se od doby svého vzniku profiluje jako interdisciplinární projekt usilující o propojení tradičních metod studia náboženství s metodami přírodních věd. Autor článku kritizuje jednostrannou zaostřenost kognitivní vědy o náboženství na laboratorní experimenty a předkládá argumenty k jejich propojení s terénními experimenty, které umožňují získávání dat s vysokou externí validitou.