Ničivá síla fi nanční a ekonomické krize druhé poloviny první dekády nového milénia kromě svých konkrétních těžkých důsledků pro reálnou ekonomiku přinesla i jistou erozi samotných paradigmat ekonomie. Dramatické krizové procesy zanechaly trvalé a nevratné změny v principech tržního fungování, zejména v segmentu fi nančních trhů. Dlouhodobí kritici uplatňování neoliberálních přístupů v hospodářské politice, jakými je např. nositel Nobelovy ceny prof. J. Stiglitz, získávají spojence se stále důraznějšími hlasy refl ektujícími současnou duchovní atmosféru v teoretických kruzích. Další nositel Nobelovy ceny za ekonomii prof. P. Krugman (2009) se ptá "Jak se to ekonomům povedlo tak zkazit?" Za hlavního viníka vzniku krize totiž považuje na prvním místě neuspokojivý stav ekonomické vědy. Britští ekonomové se v tomto duchu omluvili dopisem anglické královně. Zvýšenou pozornost vzbuzuje svou publikací i J. Cassidy (2009), který rovněž nepovažuje za příčinu vzniku krize na prvním místě úvěrovou expanzi, cenovou bublinu či nevhodnou regulaci, ale zcela systémové selhání zapří-činěné chybnými východisky exekutivních ekonomů (centrálních bankéřů) z překo-naných ekonomických idejí, zejména z prosazování liberální koncepce volného trhu. Závěry červnové schůzky G20 v Torontu nepřinesly žádný významnější impuls k řešení krize bohatých ekonomik, lze je píše interpretovat jako skepsi k řešení keynesiánsko-monetaristickým mixem (Krugman: hospodářská politika nabrala chybný kurz). U nás v polední době odbornou čtenářskou obec mimořádně zaujal T. Sedláček (2009) svým originálním bestsellerem, bořícím některé mýty a poukazujícím na nespolehlivost a nevědeckost ekonomické vědy. Na konci myšlenkové paraboly od demiurgů liberalismu Smithe a Hayeka přes zastánce státních zásahů J. M. Keynese zpět ke Smithovi se ohledně paradig-mat ekonomie ve světle probíhající ostré diskuse, včetně výše uvedených názorů, znovu vtírá Hayekovská sugestivní otázka, zda není nutné v ekonomii začít znovu od začátku. Od míry determinismu současného světa, od elementárních fi lozofi ckých a metodologických kategorií a odrazit se od toho nejzákladnějšího a nevyvratitelného kartesiánského axiomu: "myslím, tedy jsem". Smyslem napsání tohoto článku je přispět do diskuse na toto téma zejména z úhlu pohledu nevyřešených problémů obecné metodologie věd, které považujeme s ohledem na prioritní postavení metodologie za závažným způsobem se dotýkající slabých míst ekonomické vědy a které dle našeho názoru měly svůj významný podíl na posledním krizovém návratu vysoké volatility ekonomických stavů světa a na hloubce krizové cyklické amplitudy.